DATABÁZE SIGNATUR VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ

(signatury malířů a grafiků)

Malířská signatura je původní označení autora. Nejčastěji se jedná o podpis umělce, který se takto hlásí ke svému dílu. Na základě malířské signatury obvykle můžeme určit totožnost tvůrce, proto se jedná o důležitou informaci při identifikaci autora obrazu.

Signatury umělců nabývají rozmanitých podob. Vedle běžných podpisů se můžeme setkat s monogramy, autorskými razítky a s různými symboly. Tyty symboly obrazně mohou odkazovat na jméno autora, jak je tomu v následujících ukázkách:

1) Karel Javůrek

2) Cína Jelínek

3) Alois Srnský

4) Otakar Štáfl

Signatury jsou umisťovány na různá místa uměleckého díla. Kresby a malby jsou nejčastěji signovány na dolním či horním okraji díla. V některých případech je podpis malíře umístěn blíže centrální části malby, např. v podobě kartuše nebo na výšivce šatů figury. Se signaturami se však můžeme setkat i na rubové straně obrazu či na napínacím rámu. V některých případech může být signatura skryta pod lištou obrazového rámu. Grafické listy se obvykle signují tužkou pod tiskovou plochou.

Albrech Dürrer vložil svou signaturu na rytině "Rytíř, smrt a ďábel" do kartuše v levé dolní části tiskové plochy."

Umělec obvykle signuje své dílo až ve chvíli, kdy ho považuje za dokončené. Podepsání práce je často gestem dokončení díla - moment, jak říká Picasso, kdy dílo může být opuštěno.

Existuje řada důvodů, proč mnoho uměleckých děl zůstává nesignováno. Umělci často opouští práce, které nejsou dokončeny. Skici (předběžné kresby), které slouží k přípravě vlastního díla, také obvykle nejsou signovány. Většina malířů nepodepíše obraz, pokud nesplnil jejich očekávání a nejsou s výsledkem spokojeni. Některé práce považuje umělec za osobní a nemá je v úmyslu představit veřejnosti. Z pochopitelnůých důvodů pak zůstávají bez signatury.

Francisco de Goya umístil svou signaturu na obraze "Manuel Osorio Manrique de Zuniga" na kartičku v zobáku straky, která připomíná vizitku."

Sběratelé obvykle preferují signovaná umělecká díla. Např. v oblasti grafické tvorby často platí, že grafika bez signatury může dosáhnout poloviční aukční ceny oproti témuž grafickému listu autorsky signovanému. Proto je řada originálních nesignovaných grafik dodatečně opatřena falešnou signaturou. Obecně se dá konstatovat, že umělecká díla opatřená signaturou jsou u sběratelů oblíbenější a vyhledávanější.

Signatura tohoto obrazu Zdeňka Nemastila zůstává již 80 let skryta pod lištou rámu. Objevena byla náhodou při čištění malby. Obraz je nyní v nabídce Galerie 09.

Znalost malířských signatur je užitečná při identifikaci obrazů, a proto se jejich studium vyplatí. Nejedná se však o rozhodující vodítko pro určení autora. Uvažujeme-li o signaturách v obecnější rovině, za nejdůležitější podpis můžeme považovat charakteristiky uměleckého projevu autora (rukopis, barevná a tvarová kompozice, námět atd.). Proto znalec dokáže určit autorství i u nesignovaných obrazů.

Ukázky autorských razítek grafiků:

1) Vladimír Pukl

2) Vladislav Röhling

3) František Tavík Šimon

Hledáte signaturu umělce a nepodařilo se Vám ji v databázi najít? Zde je přehled základní české literatury:

• Václav Rytíř: Malířské signatury (původní edice z roku 1944 vydaná vlastním nákladem Marie Rytířové vyšla v několika reprintech)

• Petr Pavliňák: Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall 1995

Většina sběratelů preferuje umělecká díla, u nichž je znám tvůrce. Většina prodejců umění Vám potvrdí, že díla, u nichž je identifikován autor, se prodávají lépe a obykle dosahují i vyšších cen. Otázka zní: Proč? Nejde snad v prvé řadě o uměleckou hodnotu? Tohoto tématu se okrajově dotknul skvělý americký spisovatel Kurt Vonnegut ve svém románu Časotřesení. Jeho vysvětlení si zaslouží pozornost:

"Lidé, kteří jsou schopni ocenit nějaký obraz, grafický list a tak dále, to dokážou jen výjimečně, nebudou-li vědět něco bližšího o autorovi. Je to spíš sociální než vědecký úkaz. Jakékoliv umělecké dílo je z poloviny rozhovorem mezi dvěma lidmi, a skutečně přitom dost pomůže, když víš, s kým mluvíš. Má ten druhý pověst člověka vážného, nábožensky založeného, trpícího, chlípného, odbojného, upřímného či obyčejného vtipálka? ... Troufám si tvrdit, že když si divák nedokáže při pohledu na nějaký obraz vybavit i patřičného autora, pak ho ten obraz jenom těžko zaujme... Obrazy jsou slavné pro svoji lidskost, ne pro svoji ,obraznost'."