Josef Čapek

(23. 3. 1887, Hronov – duben 1945, koncentrační tábor Bergen-Belsen)

Jeden z našich nejvýznamnějších umělců 1. poloviny 20. století, malíř, grafik, scénograf, výtvarný kritik, spisovatel, publicista, redaktor.

Za studijních let na UMPRUM v Praze vstoupil Josef Čapek do literárního života příspěvky v časopisech, současně vstřebával výtvarné podněty skupiny Osma. Rozhodujícím podnětem vlastní malířské tvorby se mu stal příklad Picassův a Braqueův. Toto pojetí vedlo k rozchodu se Skupinou výtvarných umělců, jejíhož utvoření a řízení skupinového časopisu se intenzívně účastnil. Krátce byl členem SVU Mánes a redaktorem časopisu Volné směry (1912 – 1913). Josef Čapek se s bratrem účastnil vzniku literárního Almanachu 1914, jehož nastupující generaci vedl S. K. Neumann. V jeho okruhu stál také při vzniku časopisu Červen. Byl členem skupiny Tvrdošíjní, kterou Červen uváděl ve známost. Ve dvacátých letech Josef Čapek rozšiřuje svou aktivitu zejména prací pro divadlo, knižní grafikou, tvorbou pro děti. Třicátá léta znamenají větší soustředění na dílo malířské a na myslitelskou prózu (např. Kulhavý poutník). Od roku 1929 Josef Čapek vystavuje s výtvarným odborem Umělecké besedy, je členem redakce jeho časopisu Život (1933 – 38). Tehdy stupňuje Čapkova angažovanost publicistická, ze které vyrostl protifašistický boj (např. cyklus karikatur Diktátorské boty). Básně z koncentračního tábora (vydané 1946) tragicky uzavírají dílo Josefa Čapka.